Vnitřní motivace je jakási šedá eminence, která stojí za vším tím naším i psím chtěním. Temná hmota, o které víme, že existuje, i když ji nikdo nikdy neviděl, protože se projevuje prostřednictvím toužení a emocí. Kde se tedy bere? A co s ní? Můžeme ji v případě psů nějak ovlivnit, změnit nebo využít?
Samotný pojem motivace si může každý z nás vykládat trochu jinak. Někdo považuje za motivaci pamlsky nebo elektrický obojek, někdo strach, hlad, chuť, potřebu kontaktu, někdo všechno dohromady, a ještě něco navíc… A jelikož všichni mají svou pravdu, dovolte nám tu motivaci trochu roztřídit.
Kam zařadit do vzorečku A (spouštěč) – B (chování) – C (následek – odměna/trest) motivaci? A proč pes někdy na naše povely reaguje a někdy ne? Jak to s motivací souvisí? Tak o tom je tento článek.
Život není černobílý, život je život a nic není ze své podstaty zlé nebo dobré. I trest je jen nástroj a záleží na tom, kdo jej drží v ruce a s jakým záměrem jej používá.
Na motivaci jako takovou se můžeme dívat ze dvou hledisek. Jako na obchodní vztah nebo jako na proud emocí, který nás strhává. Motivaci totiž máme vnitřní a vnější. Nechápejme ale toto členění tak, že mezi těmito dvěma motivacemi je tlustá dělicí čára. Jsou spíše jako dvě větve téhož stromu, které sice jsou každá samostatná, ale zároveň jsou spojené jedním kmenem; jsou jedním stromem.
Copingové strategie jsou stručně řečeno způsoby, kterými se uklidňujeme, a tím se vyrovnáváme se stresem. I psi mají svůj repertoár copingových strategií.
Jednou z cest, jak vysvětlit majitelům, co se děje a proč je jejich pes při setkání s jiným psem nevrlý, je popsání situace z pohledu psa pomocí „intimní zóny“.
Ještě před nějakými padesáti lety bylo psů, kteří by byli považováni za členy rodiny a žili, jak je dnes zvykem, uvnitř v domě nebo v bytě, spali s majiteli v posteli a majitelé s nimi trávili svůj volný čas, naprosté minimum.
Družná atmosféra, vzájemné sdílení a fandění si není samozřejmostí. Pokud chceme, aby na konci akce účastníci konstatovali, že ta akce byla super, protože se sešla príma parta lidí, je často potřeba tomu trochu pomoci.
Děti a psi – téma, které čas od času hýbe veřejností, jenže obvykle až když nějaký pes vážně kousne. Dle našeho názoru tu však jde o mnohem hlubší problém, než jen o riziko pokousání a o to, zda takového psa utratit nebo ne. To je jen pomyslná špička ledovce. Mnohem podstatnější je, jak vlastně učíme děti vnímat psy a zvířata, jak je učíme rozumět psí komunikaci, zda je učíme empatii a soucitu.
