PES DOMA VYJE? INSPIRUJÍCÍ PŘÍBĚH SE ŠŤASTNÝM KONCEM

V naší Facebookové skupině JAK NA PSÍ SAMOTU se objevil velmi zajímavý příběh, za který moc děkujeme. Andrea Soukupová se s námi podělila o životní zkušenost, kdy řešila problém, že její pes doma vyje. Tento příběh nás inspiroval k hlubšímu zamyšlení se nad tématem vlivu lidské psychiky na chování psů, které najdete pod samotným příběhem. 

“Ahoj všem, píšu jen pro povzbuzení ostatních. Před rokem jsem se sem (do skupiny) přidala, protože jsem byla úplně zoufalá. Přestěhovali jsme se do nového bytu, manžel na měsíc odjel a pes tyto změny nezvládal a doma vyšiloval. Upravila jsem si pracovní režim a dva dny v týdnu kvůli němu pracovala z domova, ale stejně ty tři dny neustále vyl. Trénovala jsem ho, pracovala s tím, ale nešlo s ním být doma pořád. Na dveřích bytu jsem našla výhružný anonymní dopis, že se to bude řešit na družstvu. Řešila jsem to s jednou hodně nepříjemnou sousedkou, byla jsem z toho hodně na nervy. Myslím, že i to psovi nepřidalo. Pak to jednou přesáhlo hranici a já si řekla, že se na všechny ostatní můžu vykašlat. Prostě jsem změnila svůj přístup, přestala se stresovat a pes se najednou o dost zlepšil. Nebylo to ideální, ale lepší ano.

Pak jsme se přesunuli i se psem za manželem do zahraničí. Pes má domov, kde jsme oba, je tu klid, má zahradu, přírodu a tiché prostředí. Najednou od prvního dne tady nemá problém zůstat doma i celý den. Samozřejmě jsem s ním byla několik týdnů doma, a pak ho začala trénovat – nejdříve chvilku o samotě a postupně to prodlužovala. Ale! Kňourne, když odejdeme, a pak si leží klidně i na gauči, odpočívá a je v klidu! Před nějakou dobou pro mě nepředstavitelná pohoda.

Takže, nevzdávejte to! Úzkostlivý pes potřebuje klid a hlavně klidného páníka. Vím, že to není jednoduché, prošla jsem si tím. Bála jsem se chodit domů hlavním vchodem, abych zase nepotkala tu strašnou sousedku, co mě pokaždé servala a nenechala si nic vysvětlit.

Všechno se dá zvládnout a není to nemožné <3″

Pokud pes doma vyje nebo projevuje jiné nežádoucí chování, může být příčina jinde, než kde ji obvykle hledáme. Pes je totiž sociální zvíře a citlivě vnímá naše emoce. Jak silně bude reagovat na naše obavy a úzkosti samozřejmě záleží i na jeho nervové soustavě a vztahu k nám. Vůči našim vlastním problémům však není zcela imunní žádný pes.

Vytrvalé vytí nebo štěkání může být samozřejmě projevem separační úzkosti psa. Ale také může jít o jeho reakcí na naše vlastní obavy a napětí. Zoufalým voláním psa o pomoc. Pes vidí a cítí naše trápení, se kterým nám ale nemůže pomoci, a jehož příčina je mu skrytá. Pocit bezmocnosti a atmosféra strachu bez konkrétní příčiny potom vyústí v jeho vlastní úzkost. Pokud za takových okolností věnujeme pozornost pouze psovi, jeho tréninku a snaze o úpravu jeho životních podmínek, je velmi pravděpodobné, že se očekávané zlepšení nedostaví. Příčina jeho celkové úzkosti nejen zůstává, ale obvykle se stále stupňuje.

Vraťme se k našemu příběhu, ve kterém se majitelka psa postupně ocitá v zajetí stále se zvětšující pomyslné sněhové koule stresu valící se z kopce. Vše začíná tlaky, které nesouvisí přímo se psem, i když i pro něho jsou to samy o sobě náročné změny. Výsledkem je, že pes doma vyje, protože cítí stres svého majitele a neví, jak na něj reagovat. Ale zkusme se na to podívat z “lidského” hlediska. 

První vrstva stresu: “Jak si poradím měsíc bez partnera? Zvládnu se zabydlet v novém domově? Dokážu při tom všem zvládat svou práci?” Jakmile nás pohltí strach, uzavřeme se. Ano, fyzicky jsme stále tady. Psa venčíme, mluvíme na něj, krmíme ho, hladíme… Ale v myšlenkách řešíme své starosti a přestáváme naslouchat. Naše každodenní drobné vřelé projevy lásky zmizí a s nimi i pocit bezpečí, což pes samozřejmě citlivě vnímá. Jsme napjatí, podráždění a ve střehu.

Druhá vrstva stresu: Přichází nečekaný problém: pes doma vyje, vyvádí a ničí věci, když je sám. Pokud se na náš příběh podíváte s odstupem a vcítíte se do celé situace, možná si sami uvědomíte, jak kontraproduktivně působí usilovná snaha o řešení a nápravu psího chování. Za normálních okolností by trénink samoty a více času se psem byly velmi funkční kroky. Proč se tedy nedostavuje úspěch? 

Je to ten tlak a vypětí, se kterým to vše děláme. A zároveň vztek a frustrace, že všechno to úsilí je na nic. Nezajímají nás totiž drobné pokroky (a vlastně je ani nevidíme), protože my chceme úplný klid. Čím více se za takových okolností budete snažit, čím více budete potřebovat a chtít úspěch, tím menší bude šance na zlepšení. Nevědomky totiž jen stupňujete tlak na psa.

Třetí vrstva stresu: Okolí má pocit, že je vám to asi jedno, protože se štěkáním a vytím svého psa nic neděláte. Zřejmě potřebujete další motivaci k činu, a tak nastupují výhružky a přidávají se konflikty. Jestli jste do této chvíle nepociťovali bezmocnost, tak teď se tak právě určitě stalo. A kdo to nezažil, tak věřte, že je to doslova psychické peklo. Peklo, před kterým nelze utéct, ani se sním nedá bojovat. Peklo, které váš pes prožívá pravděpodobně již od začátku. Proto psi (i lidé) za takových okolností neváhají sáhnout po čemkoliv, co jim umožní pocítit alespoň chvilkovou úlevu. Bohužel tyto strategie jsou často sebedestruktivní (např. sebepoškozování, žraní nepoživatelných předmětů…) nebo obtěžující až bezohledné pro okolí (např. vytí, štěkání, ničení věcí…).

Není samozřejmě vždy nutná tak radikální změna jako přestěhování. I když byste se možná divili, jak často jsme svědky takových příběhů. 

Zkuste přestat řešit psa, zastavit se a začít věnovat pozornost a péči sami sobě. Co pro sebe můžete konkrétně udělat, pokud se rozhodnete na to jít svépomocí a nevyhledat odbornou pomoc?

1. POCHOPIT PROBLÉM
   Naše každodenní praxe ukazuje, že odhalení příčiny nebo pochopení toho, co a proč se děje, je zdrojem pocitu úlevy. Obvykle se totiž bojíme věcí, které neznáme nebo jim nerozumíme. Proto se potřebujeme zastavit, abychom se mohli rozhlédnout a zamyslet. A je to i cesta, jak konečně spatřit a najít východiska a řešení, která tu celou dobu byla. Udělejte si čaj nebo kávu a s tím i chvilku ticha pro sebe. 
2. SVĚŘIT SE
   Možnost vypovědět někomu svůj příběh, někomu, kdo bude naslouchat, vám nejen uleví, ale často je to i cesta k pochopení problému nebo k nalezení pomoci či řešení. Pokud právě propadáte trudnomyslnosti, že nevíte, komu se svěřit, určitě neváhejte využít našich služeb. My vám budeme naslouchat, protože víme, že když převedete svůj příběh do slov, uvidíte vše z jiného úhlu. Nebo nám svůj příběh napište do naší FB skupiny, která tu i proto, abyste měli možnost zjistit, že existuje spousta dalších lidí, kteří bojují s obdobnými problémy. Lidí, kteří vám rozumí. I to je zdrojem úlevy.
3. ZMĚNIT ÚHEL POHLEDU
   Tohle řešení nebývá jednoduché, ale je nesmírně účinné. Myšlenky, emoce, chování, vnitřní fyziologické procesy těla – to vše je vzájemně propojené. Změnou jedné “veličiny” automaticky ovlivníme i všechny ostatní. A myšlenky jsou něco, co je v našich silách změnit. Můžeme se rozhodnout, jestli budeme situaci vnímat jako bezvýchodnou a ohrožující nebo jako příležitost a šanci na změnu, abychom se mohli mít v budoucnu lépe. 

Všimněte si, že často není nutné ani příčinu problému vyřešit, odstranit, zabít… Už jen fakt, že se začnete cítit lépe a uvolněněji, má potenciál udělat s vaším psem zázraky. Otevřete se a opět budete zpět teď a tady se svým psem. Budete mu naslouchat a trénink přizpůsobovat jeho možnostem. Uvidíte i malé pokroky a budete se z nich společně upřímně radovat. A co víc, začnete dávat najevo svou lásku, která je pro každého psa synonymem bezpečí a klidu. Náhle vše půjde jakoby samo sebou, bez velké námahy a snažení.

Pro konzultanty našeho projektu JAK NA PSÍ SAMOTU jsou právě takové příběhy a zkušenosti motivací, aby se vzdělávali i v oblastech krizové intervence. K úspěšnému řešení psích problémů je totiž potřeba porozumět nejen psům, ale i lidem. 

Buďme našim psům vděční za to, že nás svým problémovým chováním zastavují a nutí ke změnám. Ke změnám k lepšímu, se kterými vám rádi pomůžeme.

Za JdeTo Team Hana Böhmová