NA VLNĚ VNĚJŠÍ MOTIVACE aneb v hlavní roli přenos hodnot (2. díl „psycho-logické motivace“)

 

Svést se na vlně vnější motivace zní skvěle a je to výborný název článku, ale co tím chceme konkrétně říct?

Abychom vám mohli na tuto otázku dát smysluplnou odpověď, je nutné si nejprve definovat pojmy. Už proto, že samotný pojem motivace si může každý z nás vykládat trochu jinak. Někdo považuje za motivaci pamlsky nebo elektrický obojek, někdo strach, hlad, chuť, potřebu kontaktu, někdo všechno dohromady, a ještě něco navíc… A jelikož všichni mají svou pravdu, dovolte nám tu motivaci trochu roztřídit.

Motivace obecně nesouvisí pouze s odměnami. Naše chování motivuje buď potřeba získat odměnu nebo se vyhnout trestu, takže i tresty mají do motivace co mluvit.

Motivaci jako takovou potom rozdělujeme na motivaci vnitřní a vnější. „Rozdělujeme“ není ideální termín, protože tyto dva druhy motivace jsou vzájemně propojené (jsou vlastně neoddělitelné), ale pro lepší pochopení celé problematiky může být toto rozdělení užitečné.

Za vnější motivaci považujeme chtění konkrétních věcí, událostí, situací, dělání něčeho…, které pes může fyzicky získat jako odměnu nebo trest. Pes může chtít být puštěný na volno nebo čenichat, sežrat pamlsek a také může chtít, abychom na něho neřvali nebo mu neschovali tu hračku, o kterou tak stojí. A tohle všechno je v našich silách mu dát nebo nedat.

Je jasné, že pojmy motivace, odměny a tresty dost splývají. Pokud bychom to měli rozlišit, tak odměna a trest je něco, co následuje po chování. Motivace je chtění, které chování předchází. Je to odpověď na otázku „Proč bych to měl dělat?“. Chci pamlsek, a proto si sednu, je vnější motivace. Sednu si a dostanu pamlsek, je odměna. Speciální kategorií jsou potom samoodměňující chování, která jsou odměnou už sama o sobě. Chci čuchat je vnější motivace. Čuchám je odměna.

Vnější motivace je buď „přirozená“ nebo naučená. To i vysvětluje, proč se snažíme třídit odměny a tresty na primární a sekundární. V případě primárních odměn a trestů pes přirozeně (automaticky) ví, že to něco chce nebo nechce. Například: pokud jde o pečené kuře, obvykle není nutné, aby pes nejprve ochutnal, než dojde k závěru, že je to něco, co by chtěl. Prostě ví, že miluje pečené kuře, čenichání nebo válení se na chcíplotině, a že nechce být pokousaný a nechce, aby mu cizí pes strkal čumák do jeho plné misky. Za sekundární odměny a tresty naopak považujeme ty, kterým pes naučil v průběhu života. Postupně zjistil, že to či ono je příjemné nebo nepříjemné, a že by to tedy měl nebo neměl taky chtít. My jsme se takhle naučili například chtít chytré mobily a Wi-Fi zdarma, ačkoliv před pár lety, by nás to ani nenapadlo.

Na tomto místě je dobré říci, že to třídění je důležité jen pro uvědomění si, že sortiment odměn a trestů není pevně daný a díky tomu je tvárná i vnější motivace. Mezi primárními a sekundárními odměnami a tresty je hranice často velmi rozmazaná a někdy určit, do které kategorie to či ono patří, je spíše jen otázkou názoru.

Pro nás je důležité, že se pes neustále „učí“ nové odměny a tresty. A to díky principu, kterému říkáme „přenos hodnot“ – aneb díky klasickému podmiňování. Pokud si pes například spojí hřeben s bolestivým česáním, stane se pro něho hřeben asociací bolesti (to je to klasické podmiňování) a rozhodně nebude chtít, abyste ho vytahovali na světlo.

Dělá pes díru do koberce? Vytáhněte hřeben. Je dost pravděpodobné, že se vám podaří dělání díry do koberce hřebenem úspěšně potrestat. Pokud ano, tak pes už díry do koberce dělat nebude, protože nechce, abyste zase vytáhli hřeben (to je jeho nová vnější motivace).

Přenos hodnot je přirozený, všudypřítomný a neustávající proces. A my jej můžeme samozřejmě i cíleně využít. A to nejen tak, že použijeme neúmyslně nepříjemností napodmiňovaný hřeben jako trest. Můžeme si něco i úmyslně klasicky napodmiňovat. Například slovo „supééér“. Když po něm budou následovat pamlsky a další odměny, začne u psa toto slovo samo o sobě vyvolávat pocit radosti. Šup a už tu máme další odměnu, a s tím i novou vnější motivaci. Pes chce slyšet slovo „supééér“.

A stejně tak, jako se může sortiment odměn a trestů rozšiřovat, může pes i na některé odměny a tresty s časem zapomínat, nebo dokonce změnit díky „protipodmiňování“ názor. Pokud hřeben začneme nově spojovat s příjemným podrbáním a s pamlsky, může se nám povést, že změníme asociaci, která se k němu pojí a náš příběh bude vypadat trochu jinak.

Pes dělá díru do koberce. Vytáhněte hřeben. (Nedej bože ještě řekněte „supééér“.) Jak pes hřeben uvidí, přiběhne a začne nastavovat krk, abyste ho mohli tím hřebenem podrbat. Právě se vám podařilo odměnit dělání díry do koberce. Takže je dost pravděpodobné, že pes začne dělat díru do koberce pokaždé, když pocítí potřebu nechat se podrbat (vnitřní motivace) a bude tedy chtít, abyste zase vytáhli hřeben (to je jeho nová vnější motivace).

Jak už bylo právě naznačeno, vše souvisí i s motivací vnitřní. Pokud té by nebylo, tak by nebylo ani té vnější, protože ty konkrétní věci, po kterých náš pes touží, jsou jen realistickým „zhmotněním“ motivace vnitřní. To „zhmotnění“ berte prosím s rezervou, protože vnější odměnou může být i třeba zvětšení vzdálenosti, naše radostné juchání apod., což s hmotou nemá mnoho společného.

Definovat vnitřní motivaci je skutečně oříšek, protože je skrytá – vnitřní. Asi nejvýstižnější by bylo udělat rovnítko mezi vnitřní motivací a „vrozenými“ potřebami psa. Pes netuší (a asi se tím ani nikdy nezaobíral), proč má takovou potřebu čenichat. Proč ho to tak baví. Proč to chce. Zkrátka to tak je. Vnitřní motivace je také hodně o emocích, které těm potřebám dávají rozměr ve smyslu „větší – menší“. Zkrátka rozhodují o tom, jestli psovi větší emocionální wow efekt způsobí pečené kuře, volno nebo hřeben a co z toho bude (ne)chtít víc.

A o tom, co, jak a jestli naši vnitřní motivaci ovlivňuje, pojednává náš třetí článek na toto téma „Na vlně vnitřní motivace aneb o čem pes nerozhoduje“, na který se můžete těšit zase za měsíc.

Nezapomeňte si přečíst i naše starší články: „Vnitřní a vnější motivace“ a „Motivace a spouštěče aneb proč pes někdy reaguje a někdy ne“.

PS: Nechcete si nechat ujít žádné novinky a bonusové materiály zdarma navíc? Žádný problém, stačí, pokud se přihlásíte do našeho JdeTo Fun Clubu.