Nejsou tresty jako tresty

 

Poslední roky se nám tu rozmohl takový nezdravý mýtus, že „pozitivkář“ umí vycvičit a vychovat psy bez trestů. Potažmo, že trestání je přežitek, bez kterého se lze obejít. Nebo ještě striktněji, tresty jsou zakázané, a kdo trestá, je selhávající jedinec – div že né zločinec – a měli bychom ho vyloučit ze slušné společnosti.

Jediným povoleným způsobem, jak trestat, jsou tresty negativní (né úplně šťastný název vycházející z kvadrantů operantního podmiňování). Ty spočívají v tom, že psovi sebereme odměnu nebo mu ji nedáme, a tím mu sdělíme informaci, že udělal něco špatně. Ale aby „pozitivkář“ neporušil předchozí odstavec o zákazu trestání, tak v případě sebrání nebo odepření odměny se o trestání nemluví, ačkoliv i tento druh trestů zastavuje chování, snižuje četnost potrestaného chování do budoucna a je psovi nepříjemný. Prostě se to slovně obejde – například, že netrestáme ale sdělujeme psovi informaci, že to co udělal, je špatně. Budiž, v tom nevidíme žádný větší problém, zvláště, pokud učíme používat negativní tresty pejskařskou veřejnost.

Ale… Neměli bychom zapomínat na to, že negativní tresty jsou spojeny s pozitivními odměnami. Zkrátka pes musí něco chtít, abychom mu mohli něco vzít a tím ho potrestat. Pokud nemáme v rukou odměnu – pes buď nechce to, co nabízíme nebo si pobíhá po lese a my mu nemůžeme sebrat srnky, které honí, jsme bezzubí. Nemáme ani čím odměnit a už vůbec potrestat. A logicky ztrácíme kontrolu nad chováním psa.

Jako „pozitivkáři“ se můžeme třeba stavět na hlavu – tedy snažit se předvídat. Od rána do večera se preventivně snažit zabránit ztrátě kontroly nad psem nebo nad odměnami. Kdo to zkusil ví, že teorie je jedna věc a praxe druhá (to se prostě stoprocentně nedá). Nám místo toho přijde praktičtější si přiznat, že sáhnout po pozitivním trestu je občas to nejlepší (nejefektivnější a nejpraktičtější a někdy i to jediné), co můžeme udělat. Sousloví „pozitivní trest“ (ach ty kvadranty) je opět zavádějící, ale natvrdo řečeno jde o druh trestů, kdy udělám psovi něco, co je mu nepříjemné – ať už tím, že ho seřveme, škubneme vodítkem nebo mu dáme ránu elektrickým obojkem atp. Proč to udělat? No protože jsou chvíle, kdy je nutné jasně, okamžitě a srozumitelně nastavit hranice – a tohle NE. A tečka. A protože je dobré si uvědomit, že ten, kdo se chová agresivně není vždy agresor. Ano, při použití pozitivních trestů se chováme více či méně agresivně, ale to neznamená, že jsme ti zlí.

Válka na Ukrajině nám k tomu dává velmi krásnou, i když tragickou a bolestnou analogii. Ukrajinci bojují (= zabíjí jiné lidi a ničí přitom majetek a životy mnoha dalších), a přesto je nepovažujeme za ty zlé. Protože se snaží zastavit naprosto nevhodné chování Ruska (nebo lépe řečeno V. V. Putina). Nastavit jasnou hranici toho, co už je přes čáru, co už prostě ne. A teď si zkuste představit, jak by to vypadalo, kdyby z přesvědčení a pro víru v „pozitivku“ nesáhli po zbraních, ale snažili se za každou cenu vystačit si jen s negativní tresty… Mají něco, co mohou Rusku vzít?

Život není černobílý, život je život a nic není ze své podstaty zlé nebo dobré. I trest je jen nástroj a záleží na tom, kdo jej drží v ruce a s jakým záměrem jej používá. Proto jsme se rozhodli podpořit finančním darem ozbrojený odpor Ukrajiny, a to jeho zasláním přímo na účet  Ukrajinské národní banky pro ukrajinské ozbrojené síly.

Pokud jde o etiku použití trestů, nehledejte v tom nic složitého. Etika je schovaná v záměru. Pokud bude naším záměrem ublížit, zvýšit si své sebevědomí, vyventilovat své emoce… budeme velice pravděpodobně trestat neeticky – tedy příliš často a beze smyslu pro našeho psa. Pokud bude ale naším záměrem psa něco naučit, pomoci mu zařadit se úspěšně do společenství, potom i pozitivní trest bude především jasnou informací, co ne a nic víc. Jakmile „špatné“ chování skončí, skončí i trest. Bude snadné se trestu vyhnout.

Mimochodem, všimli jste si, kolik negativních trestů použila různá mezinárodní uskupení, bankovní sektor, nadnárodní společnosti…? Zmrazení bankovních účtů, omezení bankovních operací, obstavení majetků, omezení cestování, sportu… Není třeba použít pozitivní trest (agresivní akci), když máme v rukou odměny a tím i negativní tresty. Protože stále platí, že nepřiměřený trest by přestal být informací a stal by se útokem, a na ten nelze reagovat zastavením chování, ale proti tomu se musí bojovat (protiútokem).

Neříkáme, že zastavit pomocí pozitivních trestů chování je snadné. Síla trestu totiž v takovém případě musí převážit sílu odměny, která to „špatné“ chování motivuje. Nesmí to být málo, ale nesmí se to přehnat. A to je občas etická i praktická výzva. Alibisticky neudělat nic, ale může mít následky ještě horší. Protože ustoupit, znamená odměnit. Ale to už jsme v teritoriu negativních odměn, a to už je jiné téma.

Držme si palce, ať se nám válku mezi národy podaří zastavit co nejdříve. A ať žádnou válku se psy vést nemusíme 🙂

PS: Nechcete si nechat ujít žádné novinky a bonusové materiály zdarma navíc? Žádný problém, stačí, pokud se přihlásíte do našeho JdeTo Fun Clubu.

Napsat komentář