Instruktor s osobností

 

Rozhodně nemám pocit, že bych kolem sebe vyzařovala kouzlo osobnosti. Nebo je to jen má
představa, že osobnost rovná se úspěšný sebejistý extrovert s pečetí génia? Mám se sebou něco udělat, pokud jsem spíše přemýšlející, a tedy často o sobě pochybující introvert?

Rozdvojená osobnost

Jak ukázal zákaznický průzkum, většina našich klientů touží po trpělivém, naslouchajícím, empatickém a ochotném instruktorovi, který s pochopením věnuje pozornost všem bez rozdílu a zároveň je otevřený různým metodám a přístupům. Jsou však i tací, kteří očekávají víc nebo něco jiného.

Zejména mezi klienty, kteří se prioritně věnují psím sportům, se objevují požadavky na silnou, přísnou, sebevědomou, rozhodnou a autoritativní instruktorskou osobnost. Tito účastníci psích akcí zároveň očekávají, že je trenér bude motivovat, stavět před ně výzvy a neustále je hecovat. A klidně na ně i řvát. Ještě štěstí, že tohle po mě nikdo nikdy nechtěl.

Svět na nás občas klade nemožné nároky v podobě extrémně dokonalých vzorů nebo ideálních představ (jednu takovou najdete v grafu níže). Je těžké zůstat za takových okolností ve své kůži a nesnažit se před klienty vystupovat v roli, která by snesla srovnání s komiksovými hrdiny. Různorodost obecně považuji za přínosnou a obohacující. Proč to tedy tato specifika nevztáhnout i na svět kynologie? Neměli by snad naši zákazníci mít možnost vybrat si mezi námi instruktory? Mezi našimi jedinečnými osobnostmi? Za mě ANO 🙂

Kde vzít zkušenosti a hlavně rychle?

Instruktor by měl být především zkušený, měl by umět vysvětlovat a orientovat se v oblasti mezilidské i psí komunikace. Kde ale takové zkušenosti získat dřív, než začnete jako psí instruktor skutečně působit? Z knížek? Z pouhého přihlížení, jak to dělají druzí? Připomíná mi to jeden pořad v rozhlasu, kde odborník na 19. století konstatoval paradox té doby: „Od novomanželky se očekávalo, že bude panna, kdežto od novomanžela, že bude mít sexuální zkušenosti.“

Mám proto velké pochopení pro začínající instruktory. Moc dobře si totiž vzpomínám na své
neumělé, o to však smělejší začátky, kdy účastníci mých akcí byli více „pokusnými králíky“ než klienty. Pořád není jednoduché začít. Naproti tomu je stále jednodušší kritizovat, „kdo všechno dnes dělá instruktora“. Rozhodla jsem se proto předávat své instruktorské zkušenosti dál. A tím myslím všechny zkušenosti, nejen ty, které si spojujeme s výcvikem psů. Těší mne na této vizi spolupracovat s Terezou Hoření a s Petrou Marečkovou. Proto vznikl JdeTo Team.

A tím končí seriál článků inspirovaný prosincovým průzkumem. Stávajícím i budoucím psím instruktorům s osobností zdar!

Za JdeTo Team Hana Böhmová – pejskolog s vizí

 

Napsat komentář