Psí intimní zóna

 

O psech se obecně soudí, že jsou to sociální zvířata, a proto potřebují neustálý kontakt s příslušníky svého druhu. Už se ale trochu zapomíná na skutečnost, že psi jsou především zvířata smečková, která svou sociálnost primárně projevují vůči členům své smečky, což by se v našich reáliích dalo přenést na rodinu psa a jeho pár stálých psích přátel. I když nevylučujeme, že i ve psím světě existují vyslovení extroverti (zejména retrívři :)) ), většina dospělých psů o neustálé potkávání, seznamování a divoké hry nemá velký zájem. Jistou výjimku pak tvoří štěňátka a dospívající psi, kteří se nacházejí v období, kdy si vztahy teprve tvoří, a proto se projevují obvykle sociálněji, než v dospělosti.

Čím více psů s námi žije (a jsme právě uprostřed štěněcího boomu), tím palčivější bývá střet psích potřeb se zakořeněnými lidskými představami: ke každému je potřeba si čuchnout, s každým být kamarád, s každým si hrát, všechno vydržet, agresor je vždycky ten špatný… Vysvětlit majitelům psů, že psi v mnoha případech potřebují trochu více soukromí a méně psích setkání (kvalita by měla převažovat nad kvantitou), nebývá proto vůbec jednoduché. Opakem, který psům samozřejmě také neprospívá, je naprostá izolace, ale tomu se budeme věnovat podrobněji někdy později.

Zhoršovat situaci psů může i skutečnost, že jejich majitelé nejsou zvyklí jednat preventivně, nevnímají výmluvnou psí komunikaci a slepě nechají psí setkání dojít až do konfliktu. Což ve výsledku vede ke kumulaci stresu u psa, který se stává podrážděnější a reaguje dříve a intenzivněji. Může se tak i naučit reagovat agresivně automaticky, aniž by vyhodnocoval, co se skutečně děje. A to vážně nechcete…

Jednou z cest, jak vysvětlit majitelům, co se děje a proč je jejich pes nevrlý, je popsání situace z pohledu psa pomocí „intimní zóny“, což je jakási pomyslná bublina, kterou lze na zemi znázornit jako kruh. Intimní zóna může být samozřejmě různě velká. Myslím, že pokud potkáme zapáchajícího, neoholeného týpka v uválených šatech, bude rozhodně naše intimní zóna vůči němu větší než vůči upravenému gentlemanovi. A stejně tak bude naše potřeba intimity větší, pokud budeme unavení nebo podráždění, než když budeme odpočatí a klidní.

Pokud se týpek nachází mimo hranici naší intimní zóny, jsme v klidu. Pokud se ale ocitne na hranici, okamžitě zpozorníme a zahltí nás přemýšlení, co s tím sakra budeme dělat a pozorování toho, co udělá ten týpek. No a pokud hranici překročí, musíme jednat stůj co stůj.  Psy a jejich majitele v takové situaci učíme, že řešením může být odchod a tím i posunutí intimní zóny pryč od „nepřítele“. Učíme majitele vidět, že jejich pes má problém ještě dřív, než bude muset začít situaci řešit po svém a jednat preventivně. Učíme je se svým psem komunikovat.

Ale jak už to tak bývá, ne všechny situace mají elegantní, pokud vůbec nějaké řešení. Proto nás zajímá, co doporučujete svým klientům, aby udělali ve chvílích, kdy prevence selže a jde o život nebo o zdraví? K diskusi můžete využít naši FB skupinu „instruktoři instruktorům“.

Těšíme se na vaše krizové scénáře a přejeme hodně zdaru s vysvětlováním 🙂

PS: Nechcete si nechat ujít žádné novinky a bonusové materiály zdarma navíc? Žádný problém, stačí, pokud se přihlásíte do našeho JdeTo Fun Clubu.

Napsat komentář