Vnitřní a vnější motivace

 

Na motivaci jako takovou se můžeme dívat ze dvou hledisek. Jako na obchodní vztah založený na chladném rozumu, vypočítavosti a kalkulu, kdy platí něco za něco. Nebo jako na jiskřící proud emocí, který nás strhává, aniž bychom měli pod kontrolou, kam doplujeme. Motivaci totiž máme vnitřní a vnější. Nechápejme ale toto členění tak, že mezi těmito dvěma motivacemi je tlustá dělicí čára. Jsou spíše jako dvě větve téhož stromu, které sice jsou každá samostatná, ale zároveň jsou spojené jedním kmenem; jsou jedním stromem. Pro zjednodušení se v tomto článku nebudeme trápit rozdílem mezi motivací, která předchází chování a jeho následky – tedy odměnami a tresty. Nechme tyto pojmy splynout v jedno.

Vnější motivace – to jsou viditelné a obchodovatelné položky, kterými můžeme odměnit nebo potrestat, a to tak, že je buď dáme nebo vezmeme, případně dovolíme nebo znemožníme. Tento druh odměn a trestů známe všichni a používáme jej každý den – pamlsky a odepnutím z vodítka počínaje a zařváním „fuj“ a schováním hračky konče.

Oproti tomu vnitřní motivace je pro nás často neuchopitelná. Jde totiž o nehmatatelné pocity, emoce a hodnoty, tedy něco, co si uvnitř nás žije vlastním životem, aniž bychom to měli pod kontrolou. Díky tomu jsou často pro nás záhadou i naše vlastní motivace – důvody pro naše rozhodnutí.

Bez diskusí nejsilnější a vše ostatní přebíjející vnitřní motivací je STRACH. Strach ze selhání, z nedostatku, z ohrožení života, o své blízké atd. až po zcela imaginární strach ze strachu… Pokud se živočich bojí, jeho motivace se zúží na pouhou touhu zbavit se strachu – na touhu po bezpečí. O nic jiného nemá zájem a je to tedy jediná odměna, se kterou můžeme operovat. Proto pokud se máme vůbec o nějaké motivaci v širším měřítku bavit, je základní podmínkou, aby se náš pes cítil bezpečně.

Vnitřní odměnu – pocit bezpečí nemůžeme našemu psovi dát stejným způsobem, jako mu můžeme dát tu vnější – například pamlsek. Ale můžeme se pokusit vytvořit pomocí vnějších odměn podmínky, aby se skutečně bezpečně začal cítit, aby pocítil úlevu. Například tím, že mu dáme k dispozici bezpečné místo, umožníme mu zvětšit vzdálenost apod.

Vnitřní a vnější motivace může jít spolu ruku v ruce. Ale vnější motivace bez té vnitřní nefunguje. Bezpečné místo bez pocitu úlevy nikdy nebude odměnou. Zatímco pocit úlevy může bez problémů existovat i bez bezpečného místa, pokud například dokážeme změnou svého úhlu pohledu na věc přesvědčit sebe sama, že nebezpečí už nehrozí. Totéž platí i pro „veselejší“ druhy vnitřní motivace, ať už je jimi pocit kontroly, štěstí, spokojenosti nebo potřeba vztahů, které jsou podmínkou pro vznik hlubších sociálních odměn. A vysvětluje to situace, kdy našeho psa prostě baví třeba čenichání, aniž za něj dostává nějaké vnější odměny, protože pociťuje pocit štěstí z objevování. Nebo proč se slastně válí na zádech na zelené louce, protože je to zkrátka příjemné a nepotřebuje, abychom ho u toho chválili nebo ládovali pamlsky. Proč border kólie baví pást ovce a maliňáky kousat do rukávu. Proč existují tzv. samoodměňující chování, která sice můžeme použít jako odměnu za něco, ale která pes bude dělat často a rád bez jakéhokoliv posilování nějakými vnějšími odměnami.

Pochopit vnitřní motivaci našeho psa má smysl, protože právě vnitřní motivace a jedině ta rozhoduje o tom, co je pro našeho psa těmi nejsilnějšími vnějšími odměnami nebo tresty – co má smyslu mu dávat nebo brát. Nebo se na to můžeme podívat opačně a prostřednictvím toho, jaké vnější odměny a tresty na našeho psa fungují, lépe pochopíme jeho vnitřní filozofii. A možná pak spolu budeme častěji zažívat okamžiky, kdy dokážeme fungovat jen na základně vnitřní motivace, aniž bychom spolu museli obchodovat. Prostě proto, že nás to baví a je nám tak dobře – třeba na společné vycházce se psy na volno.

Na vnitřní motivaci je specifické, že díky ní každý nahlížíme na svět a prožíváme život jinak. Co je pro jednoho naprosto nezajímavé (například pavouk), to u druhého způsobí příval ochromující hrůzy. A to je i vysvětlení pro fakt, že různá plemena – různí psi – mají odlišné filosofie. Pro jedny je práce za odměnu, pro druhé za trest. Jedni se mohou utlouct po jídle za všech okolností, jiní si jen ze slušnosti zobnou. Jedni touží po akci a pohybu, druzí po klidu a po měkkém teplém místečku na gauči. A to bývá problém zejména ve chvíli, kdy hlavní proud tréninku zvířat je založený především na odměňování pamlsky nebo na přetahování se o hračku.

Ideální cestou je samozřejmě přizpůsobit se filosofii psa a podle ní volit sortiment odměn a trestů. Ale neměli bychom zapomenout na to, že vnitřní hodnoty jsou tvárné a přirozeně se během života mění. Ať už vlivem přelomových událostí – jako je příchod dalšího psa, narození dítěte, nebo změna bydliště. Ale mění se i pozvolna s věkem nebo s prohlubujícím se vztahem mezi námi a naším psem. Určitě je tedy možné je alespoň částečně změnit i cíleně. K tomu lze využít tzv. „přenosu hodnot“ a pro našeho psa tak některé pocity nebo aktivity objevit. Nemusí se to povést vždy, ale i požitkářská čivava si může objevit radost z pohybu při agility, pokud po něm následuje masáž, pochování a radost paničky.

A to je vše, co jsme vám chtěli na téma vnější a vnitřní motivace říci. Snad se nám podařilo vám pomoci trochu více proniknout do tajů motivace a přejeme vám, ať se cítíte se svým psem co nejčastěji šťastní.

PS: Nechcete si nechat ujít žádné novinky a bonusové materiály zdarma navíc? Žádný problém, stačí, pokud se přihlásíte do našeho JdeTo Fun Clubu.